home www.orbiska.cz Otevřeno - Projekt Výchova k prosociálnosti - home

Zajímavé odkazy

Rozhovor s paní Květou Cermanovou v rámci projektového dne Děti ohrožené a bez rodiny v listopadu 2010

Rozhovor s paní Květou Cermanovou v rámci projektového dne Děti ohrožené a bez rodiny v listopadu 2010

Paní Cermanová, děkujeme Vám za to, že jste si udělala čas, přišla jste do naší školy a podělila jste se s námi o své zkušenosti, poznatky a hlavně prožitky.

Víme o Vás, že školíte a přednášíte pro dospělé posluchače, dostanete se při své práci také mezi žáky základních škol?

Zatím bohužel ne, vaše škola byla první.

 

Jak jste se cítila mezi žáky Orbisky, jak se Vám s nimi besedovalo, co Vás překvapilo nebo zaujalo?

Orbiskové děti jsou báječné, až na malé výjimky se s nimi pracovalo skvěle. Překvapila mě jejich zvídavost, někdy moudrost, sociální cítění. Myslím, že je znát, že jsou v trochu „jiné“škole, že jsou v menších třídách, zvyklí o mnoha věcech mluvit a přemýšlet.

Jaký je Váš názor na školní projekt Otevřeno?

Považuji ho za báječný projekt, může dát  dětem hodně. Osobně vnímám výchovu k prosociálnosti jako mnohem důležitější, než ostatní součásti vzdělávání.

 

Spolupracujete s Fondem ohrožených dětí, setkáváte se s pěstouny a adoptivními rodiči – jaké problémy je nejčastěji trápí?

Je to asi hodně různé, jiné problémy mají adoptivní rodiče, jiné pěstouni. Společným trápením jsou někdy boje s úřady, někdy finance,asi především systém, který upřednostňuje ústavní výchovu před rodinnou, přesto, že oficiálně se tak netváří.

Další problémy se odvíjejí od samotných dětí, podle toho, v jakém věku přijdou do rodiny, z jakých podmínek, atd…

 

Sama jste adoptivní maminkou. Zažíváte také neporozumění nebo odmítavé postoje ve svém okolí?

Velmi málo, spíš asi vůbec. Ale myslím, že je to naším nastavením jak to máme, pokud někdo má negativní postoj k nám, nebo našim dětem, nedává to najevo ;-), protože ví, že by to stejně k ničemu nebylo. Navíc tím, že o tom  otevřeně mluvíme, nemají lidé potřebu se v tom nějak šťourat. Samozřejmě nevíme co se o nás povídá bez nás, ale to je nám celkem jedno.

 

Co Vám naopak dělá radost?

To, že přes všechny „prognózy“ a varování (hlavně od sociálních pracovnic a psychologů) z našich hnědých dětí vyrůstají šikovné, báječné osůbky. Že sice mají svoje mouchy, ale zcela srovnatelné s naší biologickou dcerou, dokonce pubertou procházejí mnohem mírněji než kdysi my dva;-). I když z nich možná nebudou lidi s vysokoškolským vzděláním, vědí co je rodina, jak se vychovávají děti, jsou plné lásky a to je pro nás nejlepší odměnou.

 

Srdečně Vám děkujeme za Vaše odpovědi, přejeme hodně pracovních i osobních úspěchů a radosti z Vašich dětí. Těšíme se na další spolupráci.

Není zač a klidně se ptejte dále.

Ptala se Dana Milerová.

Listopad 2010.

 

 

Minirozhovor s Ing. Miroslavou Ludvíkovou, vedoucí Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze, ze dne 30. září 2009, kdy ve škole proběhl interaktivní seminář Hanin kufřík (o perzekuci českých a moravských Židů za 2. světové války)

Minirozhovor s Ing. Miroslavou Ludvíkovou, vedoucí Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze, ze dne 30. září 2009, kdy ve škole proběhl interaktivní seminář Hanin kufřík (o perzekuci českých a moravských Židů za 2. světové války)

Otázky pře seminářem:

Co říkáte na zařazení projektového dne Židovství, holocaust, rasizmus do našeho projektu Otevřeno?

Líbí se mně komplexní pojetí židovských dějin a kultury, není zde zúžení na 2. světovou válku. Já sama se tímto tématem zabývám delší dobu, 8 let.

S jakým očekáváním přicházíte do naší školy?

Tuším, že děti budou hodně vědět. Pro děti by to mohlo být částečně opakování, pro mě zpestření. Díky zaměření školy (myslím cílené vedení k sociálnímu cítění) očekávám, že děti budou k tématu vnímavější.

Otázky po semináři:

Jaké jsou vaše bezprostřední dojmy po semináři s dětmi 2. stupně?

Dobré, jsem až překvapená – hlavně ze 6. a 7. třídy. Líbil se mně zápal dětí a jejich znalosti o tématu.

Překvapilo vás něco?

Hlavně 6. třída, jejich zájem a spolupráce. Nic mě nemohlo překvapit víc u tak malých dětí – to jsem dlouho neviděla.

Jak se vám pracovalo s našimi dětmi?

Pracovalo se mně pěkně. U větších dětí bylo patrné, že se už tématem delší dobu zabývali a jsou svým způsobem přesycení. Mladší děti jsou bezprostřednější, snáze se nadchnou, reagují živěji, neznudí se.

Podílela jste se na tvorbě programu Hanin kufřík?

Program vznikl před 5 lety, kdy vyšla stejnojmenná kniha. V té době začaly vznikat holokaustové programy a my jsme se snažili vytvořit takový program, abychom se obešli bez drsných obrazů. Naopak jsme se snažili prezentovat příběhy jednotlivých dětí, které měly to štěstí (až na jednoho), že přežily. Životní příběhy dětí jsou dnešním mladým lidem bližší.

Jak tento program děti oslovuje, jak se jim líbí?

Děti vypráví dětem, není to žádné mentorování dospělých – tato forma je mladým lidem přístupnější. Mohou si představit, co děti mohly ve svém věku prožívat, protože jsou stejně staré jako naší hrdinové.

Ptala se a zapisovala M. Nejezchlebová.

 

 

Minirozhovor s manželi Marií a Michalem Strakovými – lektory projektového dne Stáří, který proběhl v CZŠ Orbis-Pictus 19. 11. 2009:

Minirozhovor s manželi Marií a Michalem Strakovými – lektory projektového dne Stáří, který proběhl v CZŠ Orbis-Pictus 19. 11. 2009:

 

Motto besedy:         

 „Pokud zestárneš dobrým způsobem, budeš mít kolem sebe lidi, kteří tě budou mít rádi, budou stavět na tvých zkušenostech a budou tě žádat o radu.“

                                                                                              eskymácký šaman

Před besedou:

Co říkáte na téma stáří, kterému se věnujeme v rámci projektového dne v naší škole?

Michal: „Líbí se mi. Zabýváme se jím, v této oblasti se pohybujeme. Dneska je trend, že staří lidé jsou odsunuti do domovů pro seniory a děti s nimi nemají kontakt. Vítáme to jako příležitost, že se děti o starých lidech něco dozví.“

Marie: „ Staří lidé jsou úžasní – můžete se od nich hodně naučit. Mají své starosti a problémy (hlavně zdravotní), ale náš život obohacují.“

Jaké byly vaše pocity, když vás oslovila paní Kosíková, zda nechcete lektorovat náš projektový den?

„Potěšilo nás to.“

S jakými pocity dnes přicházíte do školy?

Marie: „Jsme nervózní. Nejvíc se bojím nejmladších dětí. Uvidíme, jak se podaří uchopit téma. Je jiné pracovat se seniory a s dětmi plnými energie.“

Michal: „Spoléhám na otázky, na otevřenost zdejších dětí. Že to bude o něčem víc než jsme si připravili.“

 

Po besedě:

Co vás příjemně překvapilo?

Marie: „Fascinující byla 1. a 2. třída. Pracovali bezprostředně, okamžitě komunikovali. Co cítí, to řeknou.“

Co vás zaskočilo?

Marie: „Překvapilo mě, že se nikdo nezeptal na smrt. Vědomě jsme tuto otázku neotvírali.“

Je něco, na co po dnešku ve škole jen tak nezapomenete?

Marie: „Na atmosféru školy, bezprostřednost a upřímnost, přijetí člověka.“

Michal: „Na francouzské hole, které jsem manželce rozmlouval. Hodily se. Nezdálo se mě to jako dobrý nápad a na to nezapomenu.“

 

 

Rozhovor s manželi Strakovými vedla a zapisovala Miroslava Nejezchlebová

www.evropskaunie.cz www.esfcr.cz www.msmt.cz http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/op-vpk-obdobi-2007-2013 www.kraj-jihocesky.cz
©2009 / www stránky: www.kali.cz / www.projekt-otevreno.cz / počet přístupů / admin